SKK ČTYŘKOLY

1. ročník SKK Autumn Classics za námi: NO RUSH to Rašovice!

Podzim byl doposud v kalendáři SKK bílé místo. Už není. Premiéru měla nová akce - SKK Autumn Classics: dvoudenní MTB výlet s přespáním v Rašovicích.

Podtitulu NO RUSH to Rašovice jsme se drželi urputně a tentokrát jsme ani trochu nezávodili. Nespěchalo se a tempo se měřilo spíš počtem zastávek než kilometry za hodinu. Ani těch ale nakonec nebylo málo: každý den něco přes šedesát a Posázaví nám je pořádně "prokopcovalo".

Jelo nás nakonec osm, což je na první ročník slušnej počet. Večer v Rašovicích jsme měli i důvod k pořádné oslavě nově narozené členky Anežky Pařízkové. Anežka se narodila 10. 10. a je vůbec první členkou klubu, která přišla na svět až poté, co jsme klub založili. Tak jsme ji řádně zapili a ať roste jako z vody.

Tak snad to vyjde i příští rok a uvidíme, co bude za příležitost zapíjet na závěr sezony příští. Tipy na další přírůstky už visí ve vzduchu.

TdG 2026 - na silničkách přes Grossglockner do Čtyřkol!

I letošní již tradiční letní výprava na silničkách nás zavedla do Alp. Dvanáctičlenný peloton vyrazil z Holešovic vlakem do Grazu a odtud pak po vlastní ose směrem k domovu. Když se podíváte na mapu, jeli jsme většinou od jihu na sever, takže to logicky bylo do kopce.

Čekalo nás sedm etap přes Slovinsko, Korutany a rakouské Alpy. Vrcholem celé Tour byla královská etapa z Heiligenblutu po legendární Grossglockner Hochalpenstraße s výjezdem na Edelweißspitze do 2 571 metrů. Odtud jsme pokračovali přes Zell am See, Gosau a Passau, přejeli Šumavu v Novém údolí. Přes Libínské sedlo jsme dali při zatmění Slunce závěrečnou večeři na náměstí v Písku a po sedmi dnech dorazili zpátky do Čtyřkol.

Celkem 860 kilometrů, nádherné počasí, (skoro) ani kapka deště a za celou cestu všehovšudy jen asi čtyři defekty. Spousta kopců, radlerů, krásných silnic, ještě lepších cyklostezek, skvělých výhledů a společných zážitků nejen v sedle ale i u skvělého jídla a drinků.

Tour de Glockner 2026 se zkrátka zase povedla. Už přemýšlíme, kam příště. Asi opět k moři, tentokrát do Chorvatska na Istrii. Takže pro změnu na jih, z kopce dolů.

Na závěr patří velké díky Vláďovi Vidímovi za úžasné medaile pro všechny účastníky a Šárce Neumannové za to, jak skvěle zvládla kompletní letošní trasu.

Železný muž Vyžlovky

Závod, který má tradici, i když je o 2 roky mladší než Čtyřkolský papírák.

Letos to byla vendeta ze strany Dana na Starýho otca za závod před dvěma lety, kdy jsem mu v polovině běhu poklepal na záda a utekl.

Letos jsem již jeho záda neviděl a nebylo tudíž na co poklepat. Faktem nicméně zůstává, že kdybych se naučil plavat… kdo ví.

Na druhou stranu, když člověk vyleze z vody až v druhé polovině závodníků, pak si připadá, a to zejména při běhu, děsně nařachaně.

• Dan — 4. místo v kategorii M do 39, celkově 11.
• Laďa — 2. místo v kategorii M50, celkově 19.

Čtyřkolský papírák 2026: rekordní ročník

V sobotu 26. června proběhl další ročník Čtyřkolského papíráku. Tento ikonický závod se konal tentokrát s rekordní účastí 43 závodníků a v naprosto tropických podmínkách – teplota vzduchu přesahovala 35 stupňů a, jak říkal moderátor a starosta v jedné osobě Láďa Horák, voda v Sázavě měla určitě také 35 stupňů.

Startovalo se na tradiční trati v půl jedenácté přesně, abychom se vyhnuli možné kolizi s vlakem v Čerčanech. Letošní ročník byl zajímavý i tím, že se zúčastnilo 18 žen, a možná poprvé měl Čtyřkolský papírák přívlastek mezinárodní závod – zúčastnil se totiž i jeden závodník až z dalekého USA. Pravda, lehčí jazyková bariéra způsobila, že v Čerčanech zapomněl odbočit na páteřní cestu, vydal se po vlastní ose a skončil až v Benešově, odkud ho vysvobodili čtyřkolští hasiči.

Výběh do prudkého běžeckého okruhu nahoru ke kostelíku byl tentokrát opravdu výživný. Jelikož nám na většině trati díky kůrovci za poslední roky vymizel les, pekli jsme se všichni jak selátka na rožni. O to příjemnější bylo následné občerstvení v podobě skvělého gulášku, který připravil Libor Jäger, a také Plzničky, které si spousta účastníků vzala přímo do řeky Sázavy, kde se po závodě většina společně chladila.

Organizační výbor se rozhodl, že příští ročník bude jubilejní třicátý. Neptejte se proč a neptejte se, jestli to odpovídá realitě – prostě je to tak. A jelikož kapacita závodu je někde kolem 50 účastníků, neváhejte se včas registrovat online.

Za skvělou organizaci a záchrannou akci zahraničního závodníka je navíc pro příští ročník rezervováno startovní číslo 1 pro náčelníka hasičů Láďu Lána.

Už teď se na vás všechny příští rok těšíme.

Chlapokola 2026: Reit im Winkl nezklamal

Na letošní, už 21. ročník čtyřkolských chlapokol jsme vyrazili do německého Reit im Winkl. Slušná účast — bylo nás celkem 13. Devět čtyřkoláků a čtyři kamarádi, kteří jsou s námi tak často, že by mohli mít ve Čtyřkolech aspoň přechodné bydliště.

Přestože počasí nemělo být nic moc, nakonec to bylo naprosto skvělé.

• Den 1 — na rozježdění k Chiemsee.
• Den 2 — trošku kopcovatější, okolo Ruhpoldingu.
• Den 3 — za absolutně parádního počasí královská etapa: výjezd na Kitzbühlerhorn s převýšením přes 2 kilometry.
• Den 4 — kratší pohodička před cestou domů.

Během královské etapy jsme ujeli 105 kilometrů. Po dortíčcích a cappuccinu v St. Ulrich jsme před polednem začali stoupat po šotolinových cestách nahoru. Naštěstí nebylo úplně horko, a tak jsme se k vysílači vydrápali každý podle svého tempa. Byla to naprostá nádhera.

Krásné trasy tady na německo-rakouském pomezí. A teď už se těšíme v létě na silničky.

Dan Horák na MČR v plavání: tři znaková finále!

Náš člen Dan Horák (ročník 2008, klub PLAF Říčany) startoval na Mistrovství České republiky juniorů a U22 v plavání v Ústí nad Labem v kategorii starší junioři B.

• 50 m znak — 4. místo ve finále, 27,67 s
• 100 m znak — 7. místo ve finále, 1:00,74
• 200 m znak — 6. místo ve finále, 2:15,09
• 50 m volný způsob — 24. místo v rozplavbách, 25,56 s (nepostoupil do finále)

Znak je Danovou silnou disciplínou — a na těchto výsledcích to vidět je. Třikrát v top 7 na republikovém šampionátu v sedmnácti letech není náhoda. Bedna zatím těsně unikla, ale je jasné, že to není otázka jestli, ale kdy. Držíme palce, Dane!

Vienna City Marathon 2026

Počasí jako stvořené na výlet — skoro jasno, téměř bezvětří, teplota cca 20 °C.

Znova a znova člověk poznává, že maraton je něco výjimečného. I když se dá připravit, hůř se dá naplánovat, těžko se dá popsat — musí se prostě prožít, aby člověk pochopil.

Každý maratonský běh je jiný. To, že se člověk v polovině závodu cítí skvěle a má sil na rozdávání, neříká nic o tom, jak se může cítit o 15 kilometrů dál. Prožitek měl každý svůj, ale spojovací článek se tentokrát našel: horko, dehydratace, vyčerpání. Bylo to náročné — ale to je prostě maraton a tak to má být.

Osobáky se tentokrát nekonaly, ale alespoň jedna dobrá zpráva: 2 splněné limity na NYC 2027. Pravda, u Pepy to byla formalita... 😄

• Pepa — 2:55:13
• Láďa — 3:13:23
• Honza — 3:22:55
• Patrik — 4:56:09

Klobouk dolů Patrikovi — první maraton je vždy výjimečná věc. 🎩

Blanická elegie 2026

Na každoroční cyklopouť na Blaník organizovanou kamarádem a přidruženým členem SKK Marečkem-Mahagonim vyrážíme v pěti — Mareček, Janička, Petr, Bidlo a já.

I tentokrát je cesta doprovázená Marečkovými hláškami, kterým my zkušenější už dávno nevěříme. Typ: „V podstatě to bude z kopce a po asfaltu, jen se to občas malinko nadechne a tady to trošku štípne." No a realita? Občas jedeme i tam, kam nevkročila noha turisty, natož cyklisty. Nadechuje se to a štípe v pravidelných intervalech — a to vše doplněno vlastivědnými poznámkami Marečka, tu o zaniklé tvrzi, tu o havarovaném pilotovi.

Na Blaníku lehké občerstvení a zpátky nevynecháme ani Malý Blaník a tradiční zajížďku ke zlatému dolu, kde se snad bude zase těžit. Následně u Ratměřic dochází ke štěpení skupiny — s Petrem to bereme domů tak nějak víc napřímo a víc po asfaltu.

Výsledná bilance: cca 100 km a převýšení někde lehce pod 2 000 m.

Dali jsme to na 65. výročí letu Gagarina. Snad do příštího roku pozapomeneme, jak to štípalo, a zase se necháme zlákat Marečkovými sliby. Vlastně to nakonec bylo fajn — a trocha toho utrpení k téhle akci prostě patří. 😄

Berlín na půl — a všichni pod 1:30!

Tým SKK a SOSE vyrazil do Berlína na půlmaraton.

Proč zrovna v neděli do Berlína, když v sobotu se běžela půlka v Praze? Jednoduchá odpověď. Na podzim 2024 jsme v Berlíně běželi celou distanci — a to tak, že skvěle. Rychlá, široká, rovinatá trať, v podstatě nic než asfalt. Pro někoho horor (že jo, Marku Tupý 😄), pro nás ideální podmínky. Řekli jsme si, že pokud se má někde zaběhnout osobák na půlmaraton, tak je to právě tady. A to se beze zbytku vyplnilo pro celý tým SKK.

• Pepa — famózní čas 1:18:48
• Láďa — osobák po více než 6 letech, 1:28:28
• Honza — skvělý čas 1:29:11

Všichni pod 1:30 — hranicí, kde už to není jen tak.

Počasí? Díky za něj — naprostá bomba pro dlouhý běh: 5–8 °C, mírný vítr, polojasno. Víc si přát nelze.

Co dál? Jarní sezona je hukot. Běžky byly tentokrát díky Birken v podstatě až do jara, takže teď to frčí ráz na ráz — já osobně ani nestačím pořádně trénovat. Již 19. dubna nás čeká Vídeň ve stejném složení a podle dostupných zpráv by nás měl doplnit Patrik Nešpor — bude to jeho první maraton. Tak nám držte pěsti! 🙌

Laponsko na běžkách — za polární kruh do finské divočiny

Osm dní. Polární kruh. Finské Laponsko. A běžky jako jediný dopravní prostředek.

S Robertem jsme vyrazili do oblasti Národního parku Pallas-Yllästunturi — jednoho z největších národních parků Finska, rozkládajícího se v severním Laponsku mezi fjeldami Pallas a Yllästunturi. Jela s námi i Eva Prokešová, která se občas připojuje k výpravám SKK — vlastně my se spíš přidali k ní.

Celý leden a únor tam teploty klesaly pod minus 30 stupňů — my jsme dorazili na konci března, kdy už byla „letní sezona" a maximálně minus 5. Paráda.

Denně jsme ujeli zhruba 30 km — někdy po upravených stopách, jindy skrz lesy cestou necestou, přes zamrzlé potoky, kořeny, jezera a nefalsovanou tundru. Neobydlená divočina v pravém slova smyslu. Každý večer srub, skoro každý večer sauna. Tak to má být.

A pak bylo tu ještě něco navíc — opakovaně jsme mohli pozorovat polární záři. Aurora borealis nad laponskou tundrou je zážitek, který se těžko popisuje. Prostě musíte vidět.

Národní park Pallas-Yllästunturi byl založen v roce 2005 spojením dvou starších chráněných území a dnes patří mezi nejnavštěvovanější národní parky Finska. Přesto — jakmile opustíte hlavní trasy, máte divočinu jen pro sebe.

Vrátíme se? Bez debat. Kdo se příště přidá? Pepo? Láďo? 🎿

Birkebeinerrennet 2026 — 53 km norskou divočinou

Asi nejtěžší skiclassic závod, co jsem zatím jel. Moje nastavení a očekávání bylo úplně jiné než realita závodu — ale jak to nakonec vždy bývá, v člověku zůstane jen to dobré.

Náročný profil trati, velmi špatná, resp. často žádná stopa. Odrazit se na střídák bylo pro mě často nad mé schopnosti. Batoh se zátěží 3,5 kg? To bylo nakonec to nejmenší.

Ale jak to nakonec vždy bývá, v člověku zůstane jen to dobré. Takže: bylo to super a už se těšíme na další dobrodružství!

• Láďa Horák — 4:45:45 (kategorie Muži 50–54)
• Daniel Horák — 4:01:03 (kategorie Muži 18–19)

V neděli, když jsme se jeli projet (52 km), tentokrát skate, a hlavně dojet pro auto na start, to byla pohádka. Norské tratě v plném zimním kráse — neuvěřitelná příroda.

Velké poděkování týmu SOSE (Sokol Senohraby), který nás tentokrát vzal pod svá křídla. Zejména díky nim jsme prožili nezapomenutelný týden. Zvláštní dík patří Honzovi a Lucce Šťastným — také ze Čtyřkol — bez nich by to nebylo ono. Díky, kamarádi!

Pepa se tlačil celkově na bednu!

6. ročník Konopišťského půlmaratonu — 21 km lesními cestami kolem zámku — a náš Pepa Neumann skončil celkově 7., ve své věkové kategorii první. Král kategorie!

Dnes, 14. března 2026, se v krásném prostředí konopišťského parku konal 6. ročník Konopišťského půlmaratonu — 21 km lesními cestami kolem zámku, rybníka, Chlumu a Chvojna. Přesně ten typ závodu, který naši borci milují.

A náš Pepa Neumann? Celkově 7. místo, čas 1:29:15, na vítěze ztratil pouhých 10 minut. A co víc — ve své věkové kategorii zvítězil! Král kategorie. Gratulujeme, Pepo! 🏆

Pepa tentokrát startoval v barvách TT ASTRA Konopiště. Kdyby běžel pod SKK čtyřkolskou vlajkou, tak si možná celkově šáhnul na bednu. 😄

Birkebeinerrennet 2026 — čtyřkolská výprava na sever!

53 km klasickou technikou přes norské hory s 3,5 kg batohem na zádech. Dnes se koná 86. ročník legendárního Birkebeinerrennet — a Čtyřkoly tam jsou!

Dnes, 14. března 2026, se koná již 86. ročník legendárního norského skimaratonu Birkebeinerrennet — 53 km klasickou technikou přes hory z Reny do Lillehammeru s povinným batohem 3,5 kg na zádech. Závod má historické kořeny: v roce 1206 převezli věrní Birkebeineři (vojáci v březových kůrách místo bot) malého prince Haakona přes zasněžené norské hory před nepřáteli. Na počest tohoto činu závodníci dodnes nesou batoh symbolizující váhu královského miminka.

Také tam jsou! Za SKK Čtyřkoly se dnes na start postavili Láďa Horák a syn Daniel Horák. Držíme palce! Zároveň musíme zmínit — s trochou pokrčením nosu — že Honza a Lucka Šťastní ze Čtyřkol tentokrát závodí v barvách sousedního Sokola Senohraby. Dočasně. Prý jen dočasně. Každopádně jim fandíme stejně, i když jsme jim to ještě pořádně neomluvili. 😄

53 kilometrů. 1 121 výškových metrů. Mráz, sníh, norské kopce a batoh na zádech. Žádná legrace. Ale tihle blázni to mají rádi. Takže — Čtyřkoly jedou! Hurá na Birken! 🎿

Nepal 2025: Langtang a Gosaikunda – 12 dní v srdci Himálaje

Oli Nešporová, Robert Nešpor a Petr Beneš zdolali jeden z nejkrásnějších treků Nepálu – Langtang a Gosaikunda. 12 dní, 4 985 metrů nad mořem a nezapomenutelné zážitky.

Každý rok se část party SKK Čtyřkoly vydá do světa na velkou výpravu. Letos v listopadu 2025 to byl Nepál – konkrétně kombinace Langtang trekku a Gosaikunda trekku, jeden z nejkrásnějších a přitom méně přeplněných treků celého Himálaje.

Langtang Valley leží pouhých 52 km severně od Kathmándú, přesto působí jako jiný svět. Trek vedl přes tradiční vesnice kmene Tamang, husté lesy rododendronů a bambusů, až do alpských luk a ledovcového údolí. Hlavní zastávky:

• Kyanjin Gompa (3 870 m) – buddhistický klášter a centrum údolí
• Tserko Ri (4 985 m) – nejvyšší bod výpravy, 360° výhled na Langtang Lirung (7 234 m), Ganesh Himal a desítky dalších vrcholů
• Gosaikunda (4 380 m) – posvátné alpské jezero, poutní místo hinduistů i buddhistů

Gosaikunda je místo, které vás zastaví. Tyrkysové jezero obklopené skalnatými hřebeny a zasněženými vrcholy, modlitební praporky vlající ve větru a absolutní ticho. Podle hinduistické mytologie ho stvořil sám bůh Šiva, aby uhasil žízeň. A výstup na Tserko Ri? Čtyři hodiny šlápot na prázdný žaludek, ale výhled z vrcholu za to stál každý krok.

Langtang a Gosaikunda nejsou Everest Base Camp ani Annapurna Circuit – a to je přesně jejich kouzlo. Méně turistů, autentičtější vesnice, stejně dechberoucí výhledy.

Jedeme zase? Jasně. 🏔️

SKK Čtyřkoly opět ve stopě legendární Jizerské 50!

Trojice závodníků SKK Čtyřkoly se postavila na start legendární Jizerské 50 – a všichni tři zvládli náročnou padesátku výborně.

Letos panovaly rychlé, ale fyzicky náročné podmínky a konkurence byla tradičně obrovská. O to víc nás těší, že naši závodníci obstáli velmi solidně nejen v celkovém pořadí, ale i ve svých věkových kategoriích.

Jizerská 50 patří mezi největší dálkové běhy na lyžích v Evropě a každý, kdo projede cílem v Bedřichově, ví, že to není samozřejmost. O to větší radost máme, že SKK Čtyřkoly měl letos v hlavním závodě hned tři závodníky — a všichni úspěšně dokončili.

Díky za skvělou reprezentaci oddílu a těšíme se na další ročník. Možná nás příště pojede ještě víc.

SKK Čtyřkoly jede dál. 🎿

K Jadranu na kole

Dvanáct lidí, šest dní, 820 km a 7 700 výškových metrů. Letos padlo rozhodnutí vyjet si k moři — konkrétně na Jadran, do malebného slovinského Piranu.

Sešlo se nás 12, většina ze Čtyřkol — kluci a holka, co spolu jezdíme. A letos po několika ročnících cyklotour po vlastech českých a moravských padlo rozhodnutí zajet si k moři. Konkrétně na Jadran. Šest dnů naplánovaných Pepou Neumannem se ukázalo jako optimální doba na dosažení cíle: malebného městečka Piran kousek od Terstu na slovinském pobřeží.

Sraz jsme měli 10. srpna ráno symbolicky u cedule směr Terst v Čerčanech — a hurá na první etapu do Budějovic. Nálada celou dobu výborná, počasí slunečné (občas až moc), Obertauern v rakouských Alpách na 1 800 metrech dal pořádně zabrat. A potom z kopce alpskými údolími až do Terstu a podél pobřeží do krásného Piranu.

Koupání v moři a plody moře jako zasloužená odměna.

Kam to bude příště? 🌊

Matěj Beneš vyhrál Beskydskou sedmičku!

Teprve devatenáctiletý člen SKK Čtyřkoly doběhl jako první do cíle Beskydské sedmičky ve fantastickém čase 11:20:48.

„Tak, jako dneska, jsem se ještě nikdy v závodě nevydal. Co k tomu říct, to je úplná nádhera. Vůbec by mě nenapadlo, že je to v mých možnostech. Myslel jsem si, že hodně ambiciózní cíl je 12 hodin – nakonec je to o 40 minut rychlejší. Ani ve snu by mě to nenapadlo."

„Od 60 kilometru závod dost štípal, ale to prostě k ultramaratonu patří. Extrémní krize nepřišla, ale už to hodně bolelo a musel jsem hodně zapojit hlavu a na morál dojít do cíle."

„V cíli jsem měl pocit úlevy, že už to má za sebou, a taky velká bolest, protože jsem na trati nechal opravdu všechno."

Půlmaraton v Ústí nad Labem

V sobotu 15. září se v Ústí nad Labem běžel poslední půlmaratón sezóny seriálu Runczech. Skupinka běžců SKK Spartak Čtyřkoly se neztratila — a výsledky mluví za vše.

Pravidelné tréninkové porce naběhané podél Sázavy zúročil zejména Láďa Horák, který své úsilí přetavil do nejlepšího osobního výkonu na půlmaratonské trati — 1:29:11 a obsadil v absolutním pořadí 154. místo. V těsném závěsu, na 170. místě z celkového počtu 3 700 běžců, se umístil Pepa Neumann časem 1:29:53.

Sázavská parta ukázala, že pravidelný trénink se prostě vyplácí!

Bravo kluci. 🏃